Děti… tak moc bych si ho přála. Jaké pohlaví? Řídím se pravidlem, aby bylo hlavně zdravé, ale taky, aby bylo moc úžasný a dodávalo mi to smysl do života. Ale jinak bych si přála holčičku. Holčičku, které bych dala spoustu lásky! A proč zrovna holčičku? Protože jsem nezažila lásku od mámy, ale ani táty. A myslím si, že až budu mít dítě, tak mu dám vše, co jsem dostala.
Neměla jsem lásku, ale přitom si jí tak přeji. Dítě i lásku. Lásku k dítěti a lásku pro mě. Představuji si, jak jsem na mateřské a na 100 % se snažím, aby bylo moje dítě zabezpečené, aby bylo šťastné a nerozmazlené, aby vědělo, co je život a jaká je jeho hodnota. Co je potřeba pro život a jaký to je, když ho jeho vlastní rodiče moc milují a záleží mu na něm.
Ale dítě si samo udělat nemůžeme. Musíme být na to dva a o to líp, když jsou při výchově dítěte taky dva rodiče. Má to na to dítě pak vliv. Jde po několika letech znát… jestli dítě vyrůstalo bez rodičů nebo jen s mámou či s tátou anebo také s oběma.
Ale přála bych si, kdybych měla dítě i manžela s rodinným domem se zahradou plné kvítí. Budeme se milovat jako ve filmu. Láska jako hrom. Ale jak tomu docílit, když nemáte někoho, kdo by dítě chtěl? Jste v páru, ale váš drahý dítě nechce, ale milujete ho, ale zároveň chcete i miminko a tu plnou rodinu. Jste jenom partnerka a moc vás do jeho rodiny nepovažují, protože nenosíte jeho příjmení a ani jeho druhé já pod svým srdcem.
Jenomže je to diskutabilní… Ach. Proč? Co mám udělat pro to vše, abychom měli dítě, a i svatbu a tu celkovou rodinu a bezpečí. Nikdy jsem to neměla. Proto si to tak přeji, prosím. KÉŽBY! Chci to taky jako ostatní kamarádky, spolužačky apod. Třeba se stane zázrak a budu za pár měsíců budu šťastná, těhotná a vdaná. Kdo ví. Budeme mít i rodinný dům.
A budeme daleko pryč od ostatních lidí, kteří nám neustále ubližovali nebo nám nevěřili. A to znamená osvobození.