Je to již nějaký čas, kdy jsem se na YouTube setkal s nahrávkou, která mne během mrknutí oka oslovila pro svůj příjemně měkký zvuk zpěvu znějícího hrdlem mně neznámé umělkyně. Skladba se jmenuje Fei a do srdce se mi s každým opakováním poslechu vrývala směsice naděje, smutku a radosti ve sladce vyvážených poměrech, až mi z očí tryskaly slzy štěstí, kterých jsem se nemohl nabažit. Hledal jsem nějaké další nahrávky kapely, která mne tak blaženě oslovila. Našel jsem hned tři alba. Poslední z nich The Eternal Return jsem si koupil a již několik let ho poslouchám stále dokola. Přináší mi čím dál tím větší potěšení z jednoduchých melodických figur, umně poskládaných do bohatě znějícího celku.
Skladeb na tomto albu je celkem deset:
- Eternal Return
10:05, - The Cave of Swimmers
6:05, - Burana
7:34, - Salamander
4:24, - In the Gardens of Armida
5:16, - Ispariz
4:27, - The Golden Horn
5:29, - Tebe Poem
3:42, - Day to Pray
5:57, - Nehet
6:14.
Každá z nich je odrazem tradic lidové hudby Bulharska, Balkánu, dávné Persie, Středního Východu, Indie a severní Afriky. Zní jako magicky éterická hudba staletí, která nás předcházejí v kabátě nové World Music. Jejich prosté motivy do sebe zapadají tak přesně a dokonale, že vytvářejí dojem hlubokých oceánů, oslavného tance života nebo dojemných slz štěstí.
Dvě předcházející alba této kapely sice nejsou tak dokonale technicky zpracované, ale i v nich lze objevit mnoho krásy pro nás již exotické hudby, která se z naší slovanské krve vytratila s příchodem středověkých církevních stupnic a římského způsobu hudebního myšlení.
Hudební skupina Irfan je výletem k našim vlastním muzikálním kořenům, přičemž si zachovává drive současné populární hudby, ve kterém však neztrácí smysl pro oslovení posluchačova srdce odkazem lidové tradice. Jejich styl se projevuje především barvitě sytým zpěvem a komplikovanou rytmickou souhrou prostých a osvěžujících melodických figur různých nástrojů.